Vztahy

Vztahy v rodině

Potíže v rodinných vztazích jsou jednou z nejčastějších důvodů k vyhledání psychologa. Ač jsou členové naší rodiny lidé nám nejbližší, kteří by pro nás měli mít nejvíce lásky a pochopení, k harmonické idylce mívá rodina často na hony daleko. Problémy mnohdy začínají neznalostí své role. Otcovská role je chránit a zabezpečovat rodinu, mateřská role je zejména citové zázemí. Tak proč se tak často setkáváme s otci pohlavně zneužívajícími své dcery a matkami alkoholičkami s pramalým zájmem o své potomky? Buď člen rodiny od začátku svoji roli nepochopil, nebo z nějakého důvodu nebyl schopen plnit, nebo se přihodilo něco, kvůli čemu ji plnit přestal. Vztahy v rodině nejvíce ovlivňují rodiče; a právě jejich sobeckost a pohlcení vlastními zájmy může vyústit v nefunkční vztahy. V alespoň částečně fungující rodině by oba rodiče měli mít správně nastavené priority. Ta nejdůležitější priorita jsou děti. Směrem k nim by se rodiče měli chovat jednotně, neměli by se před nimi hádat či vzájemně proti sobě děti poštvávat. Také by měli být k dětem spravedliví a vychovávat je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Členové rodiny nemusí být nutně naši nejlepší kamarádi, ale jsou to lidé, se kterými se budeme potkávat celý život. Rozhodně tedy stojí za to vyvinout úsilí a mít snahu o co nejlepší možné vztahy, i kdyby to mělo znamenat pravidelné návštěvy u psychoterapeuta, rodinná sezení či konstelace.

Vztahy na pracovišti

V minulosti byly vztahy na pracovišti mnohem přehlednější. Pracovní pozice byly mnohem jasněji definované, každý přesně věděl, kde je jeho místo a co se od něj očekává. S tím, jak se svět stává stále složitějším, se objevují i nové pracovní pozice. Ty už často nejsou jasně ohraničené, mnohdy se mezi sebou prolínají a neustále vznikají nová specifická pracovní místa, jejichž existenci bychom si dříve vůbec neuměli představit. To má samozřejmě dopad i na pracovní vztahy. Ke vztahovým komplikacím dochází i tehdy, kdy je ve firmě jasná hierarchie. Pokud ta ovšem chybí, a není jasné, kdo komu velí, je to ještě složitější. To se poté předpokládá kolektivní spolupráce, ne každý je však něčeho takového schopen.

Co je velmi rizikové, jsou milostné vztahy na pracovišti. I randění s kolegyní s sebou přináší dost úskalí a je otázka, zda i nadále budou oba schopni vykonávat své pracovní povinnosti. Milostné vztahy mezi zaměstnancem a šéfem také málokdy přinesou něco dobrého. Ostatní zaměstnanci se na vás mohou dívat skrze prsty, majíc pocit, že vás nyní šéf určitě bude protěžovat, a také je pak výrazně těžší vyjádřit šéfovi, pokud s něčím nesouhlasíte. Zkrátka profesionální přístup a jednání už je mnohdy těžké zachovat.

Pokud chcete mít v práci se všemi dobré vztahy, každého byste si měli „proklepnout“. To neznamená zjišťovat si o něm drby, ale spíše pozorovat jeho chování, náturu, zjistit, co má rád a co mu naopak vadí. Pak budete bezpečně vědět, co si u koho můžete dovolit a vyhnete se nedorozuměním. Bohužel ne vždy je se všemi spolupracovníky dobré pořízení a může se stát, že narazíte na někoho, s kým prostě nebudete schopni vzájemně zachovávat slušné vztahy. Pak je potřeba rozhodnout se, zda vám za to místo za to stojí. Je známo, že pokud máte dlouhodobě špatné vztahy se šéfem či kolegy, chtě nechtě si špatnou náladu přenášíte domů a může vám hrozit i rozpad manželství.

Partnerské vztahy

O partnerských vztazích se dá napsat několik knih. Obecně vzato fungující vztah je takový, kdy oba partneři jsou v souladu, mají dobré úmysly a mají chuť ve vztahu nadále setrvat. Problémy často nastávají, pokud jeden do vztahu přenáší svá zažitá schémata z minulosti. Například pokud byl syn často matkou hubován, že málo čte, a současná partnerka se jen okrajově zmíní, že by si občas mohl přečíst nějakou knihu, reakce partnera může být nepřiměřená a zraňující. Je těžké do vztahu vstoupit tzv. s čistým štítem a je to v podstatě nemožné. Každý má již zažité vzory chování z dětství, a ty se jen obtížně přepisují. Proto je výhodné být sám k sobě kritický. Sebereflexe je jedna z nejdůležitějších vlastností pro zdravě fungující vztah.

Dalším důležitým prvkem je důvěra. Nebát se říkat si i věci, které jsou pro nás citlivé, nemít před sebou žádná tajemství. To v praxi znamená, že partnerovi vložíte do ruky náboje, které může při hádce použít proti vám; ve zralém vztahu by se to však nemělo stát, měli byste mít důvěru, že při hádce nebude útočit na vaše citlivá místa.

V neposlední řadě vám vztah pomůže udržet tolerance. Ta by měla být oboustranná. Ne se vším, co váš partner dělá, musíte nutně souhlasit. Určitá dávka tolerance a prostor pro vymezení se je však nutný. Buďte vděční za věci, které vás spojují, ale respektujte své odlišnosti. Ne všechny vlastnosti musí být ve vztahu vyvážené, hlavní je, aby se doplňovaly. Harmonický vztah může vypadat i tak, že jeden dává více najevo lásku a ochranu, často se partnera něžně dotýká, hladí atd., zatímco ten druhý může být citově chladnější a svou náklonnost dává najevo jinými způsoby – materiálním zajištěním, prací v domě či občasným dárkem jako výrazem vděku a pozornosti.

Dobře fungující vztah se často pozná podle hádky. Není nic špatného na občasném pohádání se, není však hádka jako hádka. Některé páry se v hádce jen snaží vysvětlit své pohnutky a prosadit svůj pohled na věc, a taková hádka často končí rychle a smířlivě, je bezbolestná a problém je vyřešen. Naopak pokud se partneři v hádce navzájem osočují a zraňují, a říkají věci, kterých později litují, úplné usmíření trvá dlouho.