Hněv

Hněv je především silná krátkodobá emoce. Může se objevovat opakovaně až periodicky, ale ve své nejvyšší míře je to vždy krátké vzrušení. Dochází při něm totiž k takovému vybičování tělesných funkcí, že dlouhodobě by to vůbec nebylo možné snést. Je to reakce na překážku, která se člověku staví do cesty při dosahování nějakého cíle. S hněvem máme nejčastěji spojené cholerické typy, a spíše muže než ženy.

Příznaky hněvu

  • Příznaky jsou zejména vegetativní, čili způsobené vyplavením adrenalinového hormonu. Je to prudké zvýšení srdeční frekvence, rychlý vzestup krevního tlaku, pocení, třes.
  • Hněv je typicky provázen změnou barvy pokožky, obvykle zrudnutím a zbrunátněním v obličeji, někdy až zfialověním či zbělením. Je to dáno ohromným nahromaděním krve a jejím vystoupáním vzhůru směrem do hlavy. Někdy může dojít i k potrhání očních žilek či ronění slz.
  • V krajních případech může silná ataka hněvu natolik zvýšit tlak krve, že dojde k natržení cévy či jejímu ucpání, což může vyvolat i vážné a život ohrožující stavy, jako je srdeční infarkt nebo mozková mrtvice.
  • Hněv je násilná reakce, která by v přírodě vyvolala útok a boj, v naší civilizované společnosti místo toho vyvolá urážení, výkřiky, nadávky. Ovšem nezřídka také může skončit popráním se.

Příčiny hněvu mohou být buď vrozené, někdo má k vznětlivosti větší tendence, úzce to souvisí s charakterem a typem osobnosti. Zároveň však existují určité látky, které hněv podporují, nebo i vyvolávají u lidí, kteří dříve nic takového nezažili. Řeč je o stimulujících drogách a přemíře alkoholu.

Co se týče léčby, je třeba poradit se s psychoterapeutem. Hněv je částečně přirozená emoce, pokud jsou však ataky příliš silné a časté, je vhodné navštívit odborníka. S úspěchem se zde nastoluje  nácvik kontroly emocí a změnu jejich prožívání. I zde platí, že léčba by neměla být jen korektivní, ale měla by respektovat příčinu, tedy rozklíčovat, odkud hněv pramení a s tím pracovat.